S růstem housenek dochází i k intenzivnějšímu poškozování rostliny. Dorostlá housenka, dlouhá přibližně 3,5 cm, má zelené zbarvení, pestře vzorované tělo a černou hlavu. Příznakem výskytu vijačky krušpánové na rostlinách je přítomnost pavučiny s housenkovými výkaly. Často si napadení rostlin tímto škůdcem všimneme až tehdy, když je buxus výrazně poškozen. Motýl má rozpětí křídel až 40 mm, jeho zbarvení je světlé s hnědým vzorem, ale může se vyskytovat i jako hnědě zbarvený jedinec, a proto je poměrně nenápadný. Dospělci jsou vysoce mobilní a aktivní především v noci. Dokážou se šířit na velké vzdálenosti, protože jsou velmi dobrými letci.
Vijačka krušpánová produkuje několik generací ročně – v našich podmínkách se mohou vyvinout dvě generace, ale při teplém podzimu se mohou částečně líhnout i housenky třetí generace. Přezimují housenky, které začínají žrát na jaře, podle počasí od poloviny března do začátku dubna. Housenky druhé generace se objevují od konce června do srpna. K preventivním opatřením patří pravidelná kontrola a prohlídka buxusů – je důležité prohledávat větvičky uvnitř keře, protože na povrchu si přítomnosti škůdce zpočátku nemusíme všimnout. Klíčovým krokem v ochraně je včasné odhalení výskytu housenek. V současnosti však není známá žádná účinná preventivní ochrana proti vijačce krušpánové, stejně tak není k dispozici spolehlivá biologická ochrana. U menších rostlin se doporučuje housenky ručně sbírat.
