Vlnatka krvavá

Vlnatka krvavá (Eriosoma lanigerum) škodí především na jabloni domácí, avšak v současnosti se s ní můžeme setkat také na okrasných rostlinách rodu skalník (Cotoneaster), hlohyňa (Pyracantha), hloh (Crataegus) a jeřáb (Sorbus). Původní oblastí výskytu tohoto škůdce je Severní Amerika. V Evropě je monitorována již od začátku 19. století, kam byla pravděpodobně zavlečena dovozem stromků z USA. První výskyt v Evropě zaznamenalo Německo, odkud se škůdce postupně rozšířil do celé Evropy až na Kavkaz. V podmínkách Slovenska (a také Česka) se vlnatka krvavá objevuje zejména v teplejších jižních oblastech a najmä v suchých letech.

Příznaky napadení

K prvním viditelným projevům patří tvorba bílých voskových vláken na výhonech, větvičkách a ve štěrbinách kůry. Později dochází k tvorbě nádorů různé velikosti, přičemž kůra nad nimi praská. V těchto místech se nacházejí kolonie mšic pokryté hustými bílými voskovými vlákny. Pokud takovou kolonii rozmáčknete mezi prsty, objeví se červenavá šťáva podobná krvi – typický znak vlnatky krvavé. Škůdce se nevyskytuje na listech hostitelských rostlin. Napadené větve postupně zasychají, strom může chřadnout až odumírat, zejména pokud je nedostatečně vyživený. Sekundárně mohou stromy napadnout dřevokazné houby, které dále zhoršují zdravotní stav.

Životní cyklus

Vlnatka krvavá přezimuje jako larva 1. nebo 2. instaru, ukrytá v prasklinách kůry nebo v půdě u báze kmene. Během zimy jsou larvy bez bílého vosku, a proto méně nápadné. Na jaře se larvy přesouvají ze zimních úkrytů na vhodná místa na kůře a začínají vytvářet nápadná bílá vlákna. V nich se postupně objevují okřídlené samičky, které se rozlétají do okolí. Populační hustota vlnatky krvavé dosahuje maxima v květnu až červnu. Poté klesá až do září, kdy může téměř zmizet, což často vyvolá dojem, že se strom uzdravil. Na podzim se však její početnost může opět zvýšit.

Biologická ochrana

Základem prevence je dostatečná výživa jabloní, zejména dostatek draslíku, který výrazně zvyšuje odolnost rostlin.
Vhodné je použití listových hnojiv, jako jsou Power Of K nebo Controlphyt Si.
Napadené větve a výhonky je nutné odstranit a spálit.
V dobře ošetřovaných sadech nebývá vlnatka krvavá významným problémem.
Jejím přirozeným predátorem je ušák obecný (Forficula auricularia).